Historie střediska

V druhé polovině šedesátých let, v době dočasného uvolnění dohledu nad církvemi, byli v Ústeckém seniorátu pověřeni dva faráři - Jaroslav Vetter a Pavel Pellar - prací mezi dětmi a mládeží v seniorátu. Na provizorních místech na farách, v ubytovnách zemědělských družstev a lesních závodů se konala mládežnická setkání při biblických kurzech i brigádách.

Při pohledu na shromážděné děti a mládež faráři vzpomínali na začátek padesátých let, kdy v dětské části Letního tábora Komenského v Bělči se podíleli na vedení dětských skupin při prázdninových pobytech v příhodně vybaveném táboře.

A vytvářeli si představu nového střediska pro letní táboření dětí z rodin z našich sborů s intensivním duchovním působením i tělesnou rekreací při hrách. Ale jak a kdy a kde tyto představy uskutečnit?

Pozoruhodně, jistě z Boží vůle, se ukázala možnost realizace v uvolněné politické situaci "Pražského jara". Bratr Vetter - se záměrem budování dětského střediska - nastoupil s podporou bratra synodního seniora Kejře na místo tajemníka synodní rady pro práci s dětmi. S pomocí kazatelů a přátel na Vysočině byla vytipována vhodná místa pro zmíněný účel. Posléze byla vybrána louka uprostřed lesa zvaná "odpočívadlo" na stráni nad tzv. Horním či Herrmannovým mlýnem nad řekou Doubravou. Ochotná paní mlynářka louku církvi prodala. Bratr Vetter našel porozumivého projektanta, který do svého návrhu včlenil jeho představy o podobě a funkci celého střediska i představy budoucí hospodářky sestry Pellarové o kuchyňské části tábora. Při administrativní přípravě výstavby byla pozoruhodná, tehdy v letech 1970 a 1971, ochota úředníků řady institucí, které se podílely na schvalování projektu.

A vlastní budování střediska? Z největší části leželo na stavbyvedoucím panu Moravcovi, který za devět měsíců spolu s pomocníky z Chotěboře a brigádníky - studenty Komenského evangelické bohoslovecké fakulty předal tábor ke slavnostnímu otevření na začátku července roku 1971 za velké účasti bratří a sester z různých částí církve.

O prázdninách toho roku proběhla první sezóna dětského tábora. Ve třech třínedělních bězích se vystřídalo na 300 dětí, o které se staralo 30 pomocníků z řad evangelické mládeže. Tato sezóna ovšem také byla poslední.

Nepříznivý politický vývoj 70tých let znemožnil hned další sezóny dětského tábora. Co dál s novým střediskem? Ujala se myšlenka prázdninových pobytů rodin s dětmi, které církvi v dalších letech výrazně posloužily po více než dvě desetiletí k duchovnímu upevňování církve. Řada dnešních kazatelů a pracovníků církve přijímala duchovní podněty také při pobytech v Evangelickém středisku prostřednictvím pobožností a rozhovorů.

Kritické období pro středisko nastalo v polovině 70tých let. Ideologičtí pracovníci v kraji i v Chotěboři těžce nesli působení tohoto zařízení. Pokoušeli se znemožnit další existenci střediska využitím skutečnosti, že se v blízké šachtě mají odtěžovat zbytky uranové rudy. Avšak díky odvážnému a nám příznivému postoji vedoucích pracovníků Uranových dolů z Nového Města na Moravě se likvidační úmysl nepodařil, byť s dočasným omezením kapacity střediska.

Dnes pokračuje středisko ve své prázdninové činnosti nabídkou rekreačních pobytů jak pro ducha tak i pro tělo. Navíc mnohé sbory využívají středisko i k víkendovým pobytům mimo prázdninovou sezónu k utužování sborových společenství.

Pavel Pellar